Změnit osud - Změnit osud

Začala závěrečná bitva dobra proti zlu. Harry proti Voldemortovi. Byl tam. Viděl vše. Strana Pána zla zapojila do boje všechny své síly. Obři, hadi, akromantule, mozkomoři a Smrtijedi, ti všichni útočili pod vedením Voldemorta. I on mezi nimi stál. V černém dlouhém plášti s maskou, skrývající jeho identitu. Síly slábly. Posily se ztenčovaly. Nastalo ticho, když proti sobě stali, Vyvolený a Pán zla, tváří v tvář. Vyčkával na smluvený signál a ten zanedlouho přišel.

Harry byl zraněný a unavený. Nahromadily se v něm všechny pocity. Zadostiučinění vedlo. Vystoupil z řady a strhl si masku. Na tváři se mu objevil vítězoslavný výraz. Teď přišla jeho chvíle! Pár složitými kouzly se zbavil překvapených Smrtijedů. Voldemort zuřil. Nechápal, jak ho mohl Snape celou tu dobu podvádět. Jemu před nosem! Ne, tohle mu neprojde. Teď ho ten skrček Potter nezajímal. Teď svou pozornost věnoval pouze a jen jednomu zrádci. Zrádci, který ho klamal 17 let.

Zprvu se ukázal jako výborný kouzelník, ale ani Severus Snape na Temného pána nemá. Crucio! Silné křeče. Crucio! Svíjení na zemi. Crucio! Žádné výkřiky. Crucio! Mistr lektvarů už neměl šanci.

Zcela vysílen ležel pár metrů od dvou bojujících kouzelníků. Ne, takhle to nemělo být! Má ho chránit. A ne on jeho. Harry se postavil do cesty rozčílenému Voldemortovi a štíty bránil sebe i Snapea. To, k čemu se schylovalo už několik let, už konečně nastalo. Jeden, jak druhý, to chtěl mít za sebou. Ukončit to. Oba na sebe současně vyslali smrtící kletbu. Avada Kedavra! Avada Kedavra!
Zelené záblesky. Oslňující záře. Dvě duté rány mrtvých těl. A jedno spadlo Snapeovi k nohám. Ten se s posledních sil připlazil k tělu a pohlédl do tváře mrtvému Harrymu, jeho zachránci. Překvapil ho úsměv, který se mu po zásahu paprskem spokojeně rozlil po tváři. V jasně zelených očích se odrážely hvězdy na obloze. A chladnoucí ruka svírala přívěšek ve tvaru srdce. Důkaz jeho velkého citu, lásky. Jeho poslední myšlenky putovaly právě tam - k Ginny, rodině a přátelům. Poraněnou rukou mu přivřel víčka. Teď už máš klid, Harry Pottere.
Po pohřbech začaly bouřlivé oslavy. Každý stále truchlil kvůli ztrátě vynikajících čarodějů nebo členů rodiny, ale jejich spokojenost se nedala přehlédnout. Poslední Smrtijedy pochytali a jelikož mezi ně už Snape oficiálně nepatřil, mohl v tom Bystrozorům pomoci. Podával jim informace o tajných úkrytech a plánech. Kdyby se o něčem podobném zmínil ještě za krutovlády Voldemorta, byl by již mrtev. A když už bylo v kouzelnickém světě zcela bezpečno, byl ministerstvem vyznamenán Merlinovým řádem první třídy. Jako kdyby on o to stál!
Musel se promenádovat před publikem, vystavovat se na pódiu a dokonce zapózovat před blikajícími fotoaparáty novinářů. Objevoval se několikrát týdně na titulních stranách novin. Na všech kouzelnických fotografiích se tvářil kysele a kolemstojící významní lidé měli co dělat, aby ho udrželi v rámečku. V článcích pod šokujícími tituly, stály smyšlené rozhovory s jeho osobou. Reportéři to s ním neměli vůbec jednoduché. Odmítal odpovídat na jakékoli otázky, ať už byly sebevíc inteligentní, či hůř, byly až směšné.
Začal se stranit. Zavřel se ve svém domě a začal pracovat na novém lektvaru. Teď koneckonců, měl času dost. Občas se stalo, že někdo zaklepal na dveře a dožadoval se odpovědi. Neměl na nikoho náladu. Zůstal sám. Brumbála zabil, i když ne dobrovolně, jak všem poslední vzpomínka ředitele Bradavic sama dokázala, ale přesto zabil. Namířil na něho a vyřkl tu osudovou kletbu. Z jeho ruky vyšel pokyn. Z jeho hůlky vyšlehl zelený záblesk. Jeho tvář byla nucena zůstat ledově chladná. Jeho vinou ztratil svět genia, kterým Albus Brumbál byl.
První nadšení z přípravy Vlkodlačího lektvaru postupně vyprchalo. Utápěl se smutkem. Přítelem se mu stala ohnivá whisky. Jindy prosluněné pokoje jeho domu, teď zakryl stín těžkých závěsů. Díky tomu našel mnoho temných koutů, kam by se schoval. Celé dny proseděl a přemýšlel. Selhal! Porušil slib! Slib, který dal Albusovi už před mnoha lety. A to, ochránit Harryho Pottera. Ne kvůli vzájemným sympatiím, ale kvůli ní. Měl za úkol postarat se o syna jediné ženy, kterou kdy miloval. Syna Lily Evensové.
Ta jediná odhalila jeho povahu, ta jediná mu důvěřovala. On, podivínský student ze Zmijozelu, kterého bavila černá magie. A ona byla oblíbená a z Nebelvíru. Už to stačilo, aby své přátelství nedávali najevo. Tajně se scházeli a dlouho si povídali. Věřili si. Severus pomohl Lily s lektvary, ve kterých pokulhávala. Naučil ji tolik, aby se stala premiantem třídy. Těšilo ho to. S přibývajícími roky jejich přátelství sílilo, ale on všechno pokazil. Bláznivě se do ní zamiloval. Věděl, že ona to tak necítí, ale kdyby se dozvěděla, co všechno dokáže! Ach, jak byl pošetilý!
Začal se stýkat s nebezpečnými lidmi. Tehdy primus, Lucius Malfoy, ho přivedl mezi elitu Zmijozelu. Byli starší a tolik ho naučili. Také milovali černou magii jako on a chtěli dokázat, co v nich je. Osvojil si jejich chování, navykl si každého nečistého kouzelníka urážet tím příšerným oslovením. Mudlovským šmejdem. Stalo se mu to osudným. Lily ho nechápala. Pokoušela se mu vymluvit jeho přátelství s Malfoyem. Ano, přátelství, tak tomu tenkrát říkal. Obviňovala ho. Vzdalovala se mu. Severus už mohl jenom přihlížet, jak podléhá návrhům tolik nenáviděného Pottera. Přestal se ovládat a ztratil ji. Ztratil, ale ne ve svém srdci. Z mladistvé nerozvážnosti se nechal vést Luciusem a přidal se ke Smrtijedům. A pak, on sám, zavinil její smrt! To kvůli němu Lily zemřela! Ani Brumbál už nemohl zachránit jeho duši. Byl navždy ztracen. Během války měl alespoň pro co žít. Pomáhat Albusovi a starat se o Harryho, ale i v tom zklamal! Nedokázal to! A i přesto je teď on oceňován za zásluhy kouzelnickému společenství. Ale ty ceny mu nepatří. Dali mu je jen proto, že jako jediný zbyl. Přežil. Brumbál mrtev. Harry mrtev. Dokola a dokola se obviňoval. S přesností věděl, kde a kdy chyboval, ale už nebyla šance to zvrátit. Nebo byla?

***
Celé přípravy netrvaly moc dlouho. Vlastně nebylo zapotřebí se nějak připravovat, ale chyběla mu odvaha, kterou tolik opovrhoval a kterou tak nenáviděl u Nebelvírů. Začal komunikovat se světem. Sem tam věnoval novinářům krátký rozhovor do článků a nikdy se nezapomněl zmínit o své přípravě Vlkodlačího lektvaru, který by znamenal velký převrat v léčitelství. Často se vydával na ministerstvo, aby si vytvořil konexe, jak tomu říkal. Blížilo se léto a to byl ten pravý čas. Poslal dopis ministrovi a požádal ho v něm o povolení k přístupu na Odbor záhad pod záminkou, že si potřebuje pročíst tamější knihy o zakázaných bylinkách. Ten mu s radostí vyhověl. Prý, co by neudělal pro výzkum! Severus se mu samozřejmě nezapomněl zmínit, že by se tím stal spoluvynálezcem lektvaru.
Když procházel atriem, každý ho s úsměvem zdravil. On však nereagoval. Urputně přemýšlel nad svým plánem. Vyjde to? Nastoupil do výtahu. Má všechno perfektně promyšlené! A bude mít konečně takový život o jakým vždy snil! Hlídači u Odboru záhad ho ani nekontrolovali. Byl teď natolik vážený, že to nepovažovali za nutné. Jeden ho odvedl do oddělení zakázaných knih, aby se neztratil. To však neměl zapotřebí. Snape znal plány nazpaměť. Požádal o soukromí a klid při práci a bylo mu vyhověno.
Nečekal ani vteřinu a zamířil do oddělení vyřazených a nebezpečných předmětů. Chvíli procházel jednotlivé regály a potom je zahlédl. Blýskaly se jako světlo jeho naděje! Nervózně k nim přistoupil a vzal první, který se zdál být perfektní. Štíhlými jemnými prsty jej uchopil tak opatrně, jak jen to bylo možné. Klepal se po celém těle. Teď nebo nikdy! Řekl si v duchu. Pověsil si Obraceč času na krk. Napočítal správný počet otáček a uvolnil ruku. Pocítil známý pocit, jako při přemisťování, ale bylo to mnohem silnější. Nohy se mu odlepily od země a on letěl vstříc minulosti, kterou až tak bolestně znal…



Dlouho potom, co pocítil pevnou půdu pod nohama nechal oči zavřené. Nebyl si jistý, zda mu to vyšlo. Zanedlouho ho na tváři zahřály sluneční paprsky a sluch zaregistroval vlnění vodní hladiny. V rychlosti se rozkoukal po okolí a schoval se mezi blízké stromy. Právě svítalo. S dobrým pocitem, že zatím vše vychází podle jeho představ se zadíval na dominantní hrad před sebou. Bradavice. Bradavice o 20 let mladší, ve kterých vyrůstal a studoval. Jeho mladší já tu někde bylo a s ním i jeho spolužáci, nepřátelé a jeho láska.
Věděl, že dostat se nepozorovaně na hrad bude složité, a proto si s sebou vzal Potterův neviditelný plášť, který si po Harryho smrti přivlastnil. Přetáhl si ho přes hlavu a vydal se dovnitř. Bylo ještě poměrně brzy, a tak nikoho nepotkal. Zamířil rovnou do Komnaty nejvyšší potřeby a představil si místnost, kde by mohl pár dní žít. Počkal půl dne, než se všichni studenti rozprchli po pozemcích, aby se slunili na čerstvém vzduchu. Věděl, že tam se nenajde.
Skrytý pod pláštěm vyčkal v uličce oddělení lektvarů v knihovně. Nemýlil se. Jeho mladší já sem přišlo za pár minut a vytáhlo si z regálu nějakou tlustou knihu. Snape se se zájmem pozoroval. Od vzpomínek z myslánky se tohle dost lišilo. Patnáctiletý Severus se posadil do temného kouta vzadu oddělení a dal se do čtení. Snape vytáhl z kapsy kousek pergamenu a opatrně ho položil na stůl, na který mladík přes Účinné jedy neviděl. Ušklíbl se a vrátil se zpět do Komnaty.

***

Severus studoval, jak připravit jeden velmi nebezpečný jed. Četl o něm v učebnici, ale tam se o něm jenom zmínili. Nepochyboval, že tomu bylo tak, protože autoři učebnice počítali s tím, že většina studentů by ho nezvládla. Začetl se do komplikovaného postupu a nevnímal svět kolem sebe. Byl jedem zcela hypnotizovaný. Za dvě hodiny už znal přípravu nazpaměť a zaklapl knihu. Vtom si všiml přehnutého vzkazu na stole. Byl si jistý, že před tím, než si sem sedl, tu nebyl. Otevřel ho.
´S.S., přijď v deset hodin večer do sedmého patra. Počkej na mě před obrazem Barnibáše Bláznivého, jak učí tančit troly balet.´
´M.L.´
Severus přetočil pergamen několikrát mezi prsty. Nevěděl o nikom, kdo by s ním chtěl mluvit. S Lily se vždy scházely jenom v knihovně. Dnes ráno ho pozdravila a usmála se ně něj. Možná by to mohla být ona, ale na vzkazu je přeci M. L. Nikoho takového neznal, ale rozhodl se, že za pokus to stojí. Jen doufal, že to není nějaký vtípek od těch parchantů z Nebelvíru. Před desátou se vypařil z koleje a vyběhl do sedmého patra. Nikdo před obrazem nestál. Už chtěl odejít, když vtom se před ním v holé zdi začaly objevovat obrysy dveří. Nechápal, kde se tam vzaly, ale chtěl využít téhle výjimečné šance. Uchopil kliku a vešel. Uvnitř byla malá obytná místnost s pohovkou u krbu, vše bylo laděno do černozelených barev a bylo tu i několik dveří do dalších prostor. Podíval se na pohovku a to, co uviděl ho celkem vyděsilo. Na sedáku bylo vidět, že tam někdo sedí, ale nikdo tu nebyl. Náhle se od země začaly objevovat nohy, ruce a trup a hlava zakrytá kápí. Neznámý mu pokynul rukou, aby se posadil na protější křeslo. Severus na chvíli zaváhal, ale nakonec si sedl.
,,Ty jsi M.L.?" zeptal se ho. Zamaskovaný přikývl.
,,Ale kdo jsi?"
Muž vytáhl hůlku a kouzlem si odčaroval masku. Severus oněměl. Před ním tu seděla jeho lidská kopie. Samozřejmě o hodně starší, ale tolik podobná!
,,Já jsem ty. Jsem Severus Snape." odvětil klidně. Rukou si zajel pod hábit a vytáhl přívěšek, který se houpal na řetízku. Mladík si ho bedlivě prohlížel.
,,To je obraceč času?"
,,Ano. Musel jsem ho použít."
,,Proč?"
,,To ti nemůžu říct."
,,Tak proč tady jsi?" mladší Snape začínal být netrpělivý, vůbec se mu tahle situace nelíbila.
,,Přišel jsem ti ukázat, poradit, jak mít lepší život. Věřím, že poslechneš…"
,,To je to tak strašný, že jsi se musel vrátit?"
Snape se nevděky chytil za paži, hlavou mu bleskly myšlenky na Lily, na její oči plné nenávisti, na mrtvého Abuse a Harryho, na jeho mrtvé prázdné zelené oči… Dlouho mlčel. Připravoval si tenhle rozhovor několikrát, ale žádná varianta teď nevyhovovala.
,,Prostě mě poslechni! Nikdy neposlouchej Malfoye! Nikdy neuraz Lily!"
,,To bych neudělal!" vzdoroval mladík.
,,Ale udělal! A krutě se ti to vymstilo! Miluješ ji, tak na to mysli!" Snape nepříčetně řval. Mladší Severus zrudl v obličeji, jako by teď někdo vyslovil jeho největší tajemství, ale raději byl zticha.
,,Poslouchej, zapomeň na moc, peníze a černou magii. Buď šťastný… s Lily." Snape si unaveně sedl zpátky na pohovku. Prohlídl si své mladší já a pozoroval, jak horečně přemýšlí.
,,A co když to neudělám?" nakonec vyštěkl. Začal s ním ztrácet trpělivost. Myslel, že se svojí inteligencí to půjde rychleji.
,,Bude z tebe troska. Nebudeš mít nic. Všechno na čem ti kdy záleželo ztratíš."
,,Ale ty chceš, abych se vzdal toho, na čem mi záleží!"
,,Záleží ti víc na černé magii než na Lily?!"
,,Ne, to ne."
,,Tak potom jsem skončil. Je to teď na tobě. Věřím, že zvolíš správně." Zvedl se a vyvedl zmateného Severuse ke dveřím. Uchopil za kliku a otevřel mu, když vtom ho chytil mladík za paži.
,,Takže mě má Lily skutečně ráda?" v temných očích mu plály ohníčky.
,,Ano. Neubliž ji." A s tím ho vyvedl ven.

***

Za několik dní začaly zkoušky NKÚ. Oknem v Komnatě sledoval, jak chodí studenti odpočívat k břehu jezera, ale sebe tam zatím nikdy neviděl. Byl poslední den zkoušek a nastal rozhodující den. Dnes nebo nikdy, řekl si. Buď se dnes vrátí do své reality nebo s trochou štěstí do té, kterou by mohl vytvořit mladý Severus. Unaveně si promnul oči a pak to uviděl!
Z hradní brány vyšla skupinka čtyř mladíků, došla až k velkému dubu a tam si sedla. Snape zatnul pěsti. Potter se rozvalil na trávníku a machroval se svojí Zlatonkou. Neustále při tom pokukoval někam k jezeru, ale z okna víc neviděl. Přehodil přes sebe neviditelný plášť a rychlým krokem pospíchal k místu, kde prožil svoji nejhorší vzpomínku.
Byl už skoro na místě, když v tom mu ztuhly všechny svaly v těle. Zamrkal a srdce se mu rozbušilo, jak splašené. Naproti němu šla Lily. Smála se, oči se ji radostně leskly a nádherné rudé vlasy ji vlály kolem ramen. Prošla těsně vedle, ale vůbec si ho nevšímala, jak by taky, vždyť je zamaskovaný. A kdyby ho přeci jenom uviděla, nevěřila by vlastním očím. Ne kvůli tomu, že je o dvacet let starší, že je z budoucnosti, ale právě proto, že vždy zamračenému chladnému Severusovi Snapeovi tečou slzy po tváři.
Za chvíli se vzpamatoval a šel si stoupnout poblíž rozvalitého dubu. Pozoroval, jak si Pobertové všimli mladého Severuse, jak se do něho navážejí a jak se ho snaží zesměšnit před ostatními. Snapeovi se zrychlil tep. Teď nebo nikdy. Poprvé v životě prosil…
Mladíci po sobě vrhali pár kouzly, a pak se Potterovi podařilo Snapea odzbrojit a kouzlem ho zavěsit za kotníky do vzduchu. "Srabus" pěnil vzteky, v obličeji zčervenal, jak se mu do hlavy nahrnula krev a pokoušel se dostat z té tolik trapné pozice. Všichni okolo se mu začali smát kvůli jeho šedivým spodkům. Pak je ale někdo překřičel. Lily si prorazila cestu mezi nashromážděnými studenty.
,,Tak už mu dejte pokoj!" zaburácela. Mířila na Pottera hůlkou a ten z ní nespustil oči.
,,No tak, Evensová, nenuť mě, abych tě uřkl." Nasadil vážný tón James.
,,Koukej ho odklít!"
Potter znuděně mávl hůlkou a Severus spadl na zem.
,,Máš štěstí, že tu byla Evensová, Srabusi."
Bývalý profesor Severus Snape teď oněměl, když zahlédl na své mladé tváři výhružný vražedný pohled. On to nezvládne, pomyslel si. Rychle si z hlavy ztrhl kápi. Jediný kdo byl otočený jeho směrem byl mladý Severus. Lekl se, když ho uviděl a tvářil se opravdu vyděšeně. Studenti se mu začali smát. Snape okamžitě použil nitrozpyt a pronikl do své mladší mysli. Ne! Vzpomeň si, co jsem ti říkal! Teď to nesmíš pokazit!
Severus se namáhavě zvedl ze země. Na Pottera se ani nepodíval, jeho oči vyhledaly zelené.
,,Díky" řekl. Smích najednou ustal, všechny kolem to naprosto ohromilo a Lily se na něho usmála. Chvíli si jen tak koukali z očí do očí. Jejich pohledy mluvily za vše.
,,Nemáš zač, Severusi." Odpověděla. Pár kroky k němu přešla, chytila ho za ruku a odvlekla pryč od naprosto šokovaných studentů a zejména jednoho černovlasého Nebelvíra. Ten se nezmohl ani na jedno slovo, z povzdálí sledoval, jak jeho vysněná dívka odchází ruku v ruce s jeho největším nepřítelem.
V Bradavicích v tu chvíli existovali pouze tři osoby, které z toho všeho měly radost. Vlastně dvě…

***

,,Přišel jsem ti poděkovat." Odpověděl mladý Severus. Zašel se podívat do Komnaty nejvyšší potřeby za svým životním zachráncem a doopravdy ze srdce mu poděkovat. Našel ho ve veselé náladě, když mu otevřel. Na stolku byla prázdná láhev skřítkovského vína a celé komnaty byly prosvíceny slunečním svitem.
,,To já ti děkuji." Odvětil. ,,Změnil si mi život. Jsem si jistý, že teď už můžu konečně odejít."
,,Odcházíš?" vyhrkl Severus.
,,Už tu nemůžu déle zůstat. Chápej, toužím se vrátit. Teď už ano." Severus přikývl a jeho starší já ho poplácalo po zádech. Snape mávl hůlkou.
,,Accio Obraceč času!" a do ruky mu vletěl řetízek se zlatým přívěškem.
,,Řeknu ti, poprvé za celý svůj život se cítím šťastný."
,,Já taky."
,,Nezkaz to."
,,Věř mi..si." a společně se zasmáli. Byl to pravý smích, od srdce, takový, který ještě ani jeden z nich nezažil.
Snape, v doprovodu Severuse, došel až za hranice Bradavic a tam se spolu naposled rozloučili.
,,Můžu se tě ještě na něco zeptat?" vyhrkl Severus. ,,Proč na tom lístku, co jsi mi tenkrát nechal v knihovně bylo M.L.?"
Snape se ušklíbl. Dotočil na Obraceči daný počet otáček a uvolnil ruku.
,,Mistr lektvarů." Odpověděl. Poslední, co uviděl, byla rozjasněná tvář, teď už šťastného, Severuse Snapea.

***

Trávili spolu všechen volný čas, vodili se za ruce, říkalo se o nich, že jsou první, co dali koleje Nebelvíru a Zmijozelu dohromady. Někteří jim to přáli, jiní záviděli, jeden je za to nenáviděl. Netrvalo dlouho a zamilovaní Lily a Severus dokončili školu. I přes rostoucí sílu lorda Voldemorta jejich láska neslábla. Naopak sílila a důkazem toho byl příchod malého chlapečka. Pěkného černovlasého Harryho.
Brumbál tento mladý pár požádal o pomoc ve Fénixově řádu a protože byli Snapeovi dobří, odvážní a spravedliví lidé, neváhali a jeho návrh přijali. Postavili se Voldemortovi a jeho moci. Už třikrát nad ním měli navrch.

***

Když se o té svatbě dozvěděl, stala se z něho troska. Pil, ztratil přátele. Pořád doufal, že ho opustí, že ho doopravdy nemiluje. Nestalo se tak. Přidal se ke Smrtijedům. A pak přišel na svět ten kluk! Byl tolik podobný Snapeovi. Když viděl jejich fotografii v Denním věštci, byl to poslední hřebíček do rakve. Potřeboval to zapít. Rozhodl se, že zajde do Prasečí hlavy.
,,A Pottere, jako obvykle?" zeptal se hospodský.
,,Nežvaň a nalej!" zavrčel na něho James. Rozhlédl se po hospodě a zahlédl Abuse Brumbála, ředitele Bradavic, jak vychází s nějakou potrhlou ženskou po schodech do salónků. Využil situace, že bylo v lokále rušno a vytratil se za nimi nahoru. Schoval se za dveřmi a poslouchal…

***

,,Ano pane, říkala třikrát a koncem sedmého měsíce." James Potter se skláněl před svým pánem, lordem Voldemortem.

***

,,Musíte ji ochránit! Musíte ji někam schovat!" nepříčetně křičel na svého bývalého ředitele.
,,Ji? A co její manžel a její syn? O ně ti nejde? Ty by si zabil?!" zeptal se Brumbál.
,,Zachraňte je všechny."

***

,,Měl jste je schovat! Věřil jsem vám! Lily… je mrtvá!" James Potter, teď tajný špion Fénixova řádu, se zhroutil na podlahu v ředitelově pracovně. Mrtvá, mrtvá…
,,Je mi to líto. Zradil je jejich přítel." Brumbálovi stékaly slzy po tváři.
,,Ale jejich syn žije, má její oči, pomož mi ho ochránit.Bude to potřebovat. Voldemort se vrátí a ty mi to dlužíš."

***

V závěrečné bitvě padl James Potter, bok po boku, s Harrym Snapem, zachráncem kouzelnického světa.

***

Snape se vrátil do minulosti změnit svůj osud. Zamýšlel k lepšímu…
Ze světa odešel s úsměvem na tváři a poté se nenávratně ztratil v nekonečném prostoru Času.

***

,,Tajemná věc ten čas. Mocná, pro toho, kdo si s ním zahrává nebezpečná."
Albus Brumbál

KONEC

||

Změnit osud